Chios: ostrov tisíce vůní

Svou rozlohou 842 km2 je Chios pátým největším řeckým ostrovem. Od turecké pevniny je oddělen Chioským průlivem o šířce pouhých cca 8 km. Na ostrově žije asi 55 000 obyvatel, z nichž větší polovina ve stejnojmenném hlavním městě.

Ostrov je téměř přesně rozdělen na sever a jih, kdy dělící linii představuje právě hlavní město. Sever ostrova je především hornatý (s nejvyšší horou Pelinaio 1297m) a méně osídlený. Obyvatelé se soustřeďují spíše na úrodný a rovinatý jih, kde se pěstují olivy, vinná réva, citrusy a hlavně řečík lentišek, který produkuje aromatickou pryskyřici mastichu.

Chiosané žijí vedle cestovního ruchu a zemědělství také z námořní plavby. Na Chiosu a na vedlejším ostrově Inusses má své domovské přístavy zhruba jedna třetina řeckých obchodních lodí.

Město Chios bylo v novodobé historii postiženo dvěma velkými katastrofami, díky kterým se na ostrově nedochovaly téměř žádné památky ze starších období. V roce 1822 byl celý ostrov vypálen a zdevastován Turky jako odveta za účast na řeckém národněosvobozeneckém boji. Podruhé zničilo Chios silné zemětřesení v roce 1881.

Stručně k historii ostrova

Podle mytologie byl prvním obyvatelem Chiosu Oinopionas, vnuk Minoa z Kréty a ostrov pak dostal jméno po jeho dceři Chioně.

Historické prameny hovoří o tom, že byl Chios obydlený již od mladší doby kamenné (4000 – 3000 př. n. l.), na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. Kr. osídlili ostrov Jónové a město Chios patřilo mezi nejvýznamnější jónská města. Díky úrodné půdě a obchodnímu nadání obyvatel rychle zbohatlo. Tradice hovoří o tom, že Chios byl prvním řeckým městem, které obchodovalo s otroky.

Na počátku 6. stol. byla na Chiosu jako první na světě zavedena demokratická vláda, která prý sloužila jako vzor pro Solóna v Athénách. Archaické období bylo pro Chios dobou velkého kulturního rozvoje a na ostrově žili podle Thúkydida „ti nejbohatší Řekové“.

Všechno skončilo okupací Peršany v roce 545 př. Kr. V první polovině 4. stol. se stal členem athénského námořního spolku, poté připadl stejně jako drtivá většina řeckého území Makedoncům, na začátku 2. století se pak spojil s Římany a udržel si tak alespoň na určitou dobu nezávislost.

Po rozpadu Římské říše se samozřejmě stal součástí Byzance. V roce 1172 byl ostrov obsazen Benátkami a pak zažil velký hospodářský rozvoj pod Janovany (1261-1566), kteří posílili místní zemědělství, obchod s hedvábím a především s mastichou. Potom žil Chios dlouhá léta v područí Osmanské říše, kde si však také podržel jistou formu nezávislosti především díky produkci mastichy, která byla velmi oblíbená na sultánově dvoře.

Roku 1822 se pokusil o vzpouru, ale povstání bylo potlačeno a pro výstrahu bylo v dubnu toho roku hlavní město spolu se čtyřiceti dalšími vesnicemi srovnáno se zemí, usmrceno bylo na 25 000 obyvatel a dalších 50 000 prodáno do otroctví. Při ničivém zemětřesení v roce 1881 zemřelo dalších 3 500 obyvatel. Roku 1912 se ostrov stává součástí Řeckého státu.

Chios všech ročních období

Chiosu se také říká „ostrov tisíců vůní“ nebo také „ostrov opojných vůní“. Je totiž fakt, že Chios opravdu voní, a to celoročně. Střídají se zde tulipány s citrusovými květy, masticha, granátová jablka i koření.

Jaro v rozpuku

Na jaře, tedy už od března rozkvétají na Chiosu lány tulipánů. Všeobecně známým faktem je, že se tulipány do Holandska, dnešního čelního producenta těchto květin, dostaly z Turecka. Respektive z tehdejší Osmanské říše. V té době se však Osmanská říše neznamenala jen dnešní Turecko, ale také celé dnešní Řecko, včetně Chiosu. A tak si místní patrioti vytvořili svou vlastní teorii, že tulipány vlastně do Holandska doputovaly právě odsud.

Na jaře také dozrávají citrusy, vyhlášené chioské mandarinky, pomeranče, grepy… Tyto poklady se pěstují především v oblasti Kambos a ovocné džusy a šťávy s názvem Kambos Xiu (Κάμπος Χίου) jsou vyhlášené po celém Řecku.

Léto k načerpání sil

Léto je provoněno sluncem, osvěžujícím mořským vzduchem a pryskyřicí. Ale ne ledajakou! V létě probíhá sklizeň mastichy kapající z poměrně vysokého keře řečík lentišek. Ten sice roste v celém Středomoří, ale pouze na ostrově Chios a POUZE na jeho jižní části produkuje tuto zázračnou smůlu. Ta má blahodárné účinky především při vnitřním užívání. Projedete-li se mastichovými háji, jejich vůně vás jistě příjemně omámí.

Na podzim se vše zpomalí

Podzim má na Chiosu své zvláštní kouzlo. Nápor turistů opadá, ostrov i jeho obyvatelé se „zklidňují“ a sbírají plody přírody. Na podzim se přebírá posbíraná a usušená masticha. Proslulá místní rajčata schnou na sluníčku a dozrává místní vinná réva, ze které se pálí suma, typická chioská pálenka.

Ani v zimě Chios nespí

Zimní počasí přeje citrusovým stromům, které začínají kvést a ke konci zimy i plodit. Chioské citrusy jsou vyhledávané po celém Řecku. Ani v zimě však chioská příroda nespí, pro dobrodruhy je toto období jedinečnou příležitostí k pěším túrám po horských masivech na severu ostrova.