Anavatos: memento tureckého běsnění

Samotný pohled na vesničku Anavatos musí v návštěvníkovi vyvolat obdiv i hrůzu. Domy jsou vystavěny na strmé skále, kam není jiného přístupu a ani jiného úniku, než z jižní strany. Již samotný název v řečtině znamená „těžko přístupný“, a to je důvod, proč byla vesnice vybudována právě zde.

Přirozená poloha, ale i vybudované opevnění chránilo obyvatele před nájezdy nebezpečných pirátů ze západu. Podle legendy stálo původní městečko opodál a bylo vybudováno dřevorubci z Konstantinopole, kteří sem byli povoláni ke stavbě kláštera Nea Moni. Ti se zde však díky neustálému drancování piráty neusadili a rozhodli se uchýlit na bezpečnější místo.

Někdejší obyvatelé Anavatosu pěstovali olivy, vinnou révu a oříšky v úrodné nížině rozkládající se až k Avgonymě. Chovali též dobytek a včely. V 18. století, kdy zde našli svůj nový domov uprchlíci z Malé Asie, se v okolí začal pěstovat tabák.

Vesnice zažila největší rozkvět ke konci osmanské nadvlády. V roce 1822, kdy Turci vtrhli na ostrov, aby místní obyvatelstvo potrestali za vzpupný národněosvobozenecký boj, utrpěl Anavatos nevratné škody. Podle legendy Turci tuto tehdy bohatou vesnici obklíčili a zabrali samozřejmě jediný jižní vchod. Jelikož muži vyrazili k obraně ostrova již dříve, ve vesnici zbyly převážně ženy s dětmi. Ty když pochopily, že jedinou šancí na přežití je padnout do tureckého otroctví, vrhly se i s dětmi z útesu na severním konci vesnice.

Je to samozřejmě jen pověst, ale pravdou je, že vesnice zůstala po zemětřesení v roce 1881 zcela opuštěná. Dnes v ní podle sčítání lidu v roce 2011 žije pouze jeden jediný člověk.

„Maskované“ domy

Ve vesnici se dodnes nachází asi 400 domů, všechny jsou dvoupatrové, obdélníkového tvaru, postavené z šedého kamene. Použití takového stavebního materiálu mělo být maskovacím manévrem. A skutečně, vesnici zdálky nerozeznáte od okolních skal. Jižní stranu, jediný možný přístup do vsi, chránila dva metry vysoká zeď se železnou bránou.

Nedaleko vstupní brány stála nejvyšší budova ve vesnici dosahující 15 metrů. V jejím přízemí se nacházel lis na olivový olej, ve druhém patře škola a úplně nahoře kostel Panny Marie a nádrž na vzácnou pitnou vodu. Na vrcholku skály stával druhý kostel svatého Archanděla.

Budovy Anavatosu jsou dochovány v relativně dobrém stavu a mohou tak poskytnout svědectví o životních podmínkách ještě na začátku 19. století. Než se zde život úplně zastavil.