Parthenon II.: Výzdoba chrámu

Parthenon je nejdokonalejší stavbou řeckého klasického období a to nejen z hlediska architektonického řešení, ale i svou sochařskou výzdobou, která chrám harmonicky doplňuje. Jedná se o stavbu v dórském stylu, což poznáme nejen podle typických sloupů, ale také podle střídání metop a triglyfů na vlysu (pásu mezi sloupy a střechou).

Poselství na metopách

Na metopách na východní straně byly zobrazeny scény z Gigantomachie, boje bohů proti Gigantům, jehož se účastnila i bohyně Athéna. Na metopách na jižní straně byla zobrazena Kentauromachie, souboj mezi thessalskými Lapithy a Kentaury, kteří se na svatební hostině lapithského krále Peirithoa opili a vyvolali tak konflikt. Athénský král Theseus, přítel Peirithoa, byl incidentu rovněž přítomen. Na metopách na západní straně jsou scény z Amazonomachie, boje mezi Theseem a Amazonkami, které obléhaly město. Na severních metopách byly scény z Trójské války.

Všechny tyto scény tedy s Athénami souvisí a navíc nesou i skryté poselství: vítězstvím bohů a hrdinů nad nepřáteli a nestvůrami, Athéňané odkazovali na svá vítězství u Marathonu a Salamíny proti nepřátelům z Persie. Tato symbolika je zde zjevná – po dlouhé a namáhavé bitvě triumfuje spravedlnost, demokracie a civilizace nad barbarstvím a tyranií.

Chcete vidět výzdobu Parthenonu? Musíte do Londýna

Pár fragmentů soch, které zdobily dva frontony (trojúhelníkové štíty), se dochovaly dodnes, přestože utrpěly opakované škody. Předmětem toho východního bylo Zrození Athény. Podle zvláštní tradice Dia jednoho dne rozbolela hlava, a když mu Hefaistos hlavu rozbil sekerou, vyskočila z ní bohyně Athéna v plné zbroji. Zeus byl na frontonu vyobrazen vsedě na svém trůnu, Athéna vestoje naproti němu a mezi ně se snášela Niké, aby nově narozené bohyni darovala věnec symbolizující vítězství. Tuto scénu sedíc nebo stojíc pozorují ostatní bohové. V levém rohu pak Dionýsos sleduje vycházející vůz boha Helia (Slunce) a v pravém rohu zase skupina bohyně Afrodity sleduje zapadající vůz bohyně Selene (Měsíc).

Zrození Athény se odehrálo jednoho rána na hoře Olymp, v domově bohů, zatímco příběh na západní straně frontonu se odehrává v Athénách, na samotné Akropoli. Bylo to tehdy, kdy se Poseidon a Athéna utkali v souboji o ochranu nad městem. V centru frontonu jsou tato dvě božstva, majestátní postavy v pohybu, Poseidon drží trojzubec a Athéna kopí. Přesně uprostřed se nacházel posvátný olivovník, který Athéna věnovala městu, a mezi Poseidonovýma nohama byl zobrazen pramen vytrysknuvší ze skály, když do něj bůh moře praštil trojzubcem. Athéna se svým olivovníkem vyhrála a dala městu své jméno. Napravo i nalevo byly zřetelné vozy, které božstva dopravily na místo souboje, po nich následovali poslové Hermes a Iris, rodiny Kekropa a Erechthea a oba konce uzavírali dva ležící muži, personifikace řek Kefisos a Ilisos.

Ze všech výše uvedených padesáti soch je dodnes viditelných jen velmi málo kousků. Většina z originálů je umístěna v British Museum v Londýně. Několik zbylých kousků je dnes uchováváno v Muzeum Akropolis.

Unikátní jónský vlys

Bezkonkurenční a unikátní je v sochařská výzdoba jónského vlysu, který lemuje vnější stranu cely. Měří 160 m na délku a zahrnuje okolo 600 postav bohů, mužů a zvířat, jedná se o pozoruhodné vyobrazení Panathénajského procesí.

Slavnost na počest bohyně Athény se konala již od nepaměti, od dob, kdy vládl král Erechtheus. V době vlády Theseovy, který sjednotil všechny osady v Attice, se slavnost začala nazývat Panathénaje. Ty získaly velký věhlas během Peisistratovy tyranie a ještě větší za doby Periklea. Tzv. Malé Panathénaje se konaly každoročně, ale Velké Panathénaje, které se konaly každé čtyři roky v měsíci Hekatombaion (15. července – 15. srpna), byly mnohem velkolepější. Slavnost trvala osm dní a zahrnovala atletické hry, jezdecké závody, hudební klání, závody na lodích a další. Všechna tato klání vyvrcholila poslední den velkolepým procesím, které začínalo v Kerameiku, prošlo přes Agoru a vystoupalo nahoru na Akropoli, kde byl bohyni Athéně věnován nový peplos. Tento peplos byl velký kus látky, který byl tkán kněžkami ve spolupráci s dalšími ženami po dobu 9 měsíců. Byl žluté barvy a zdoben scénami z Gigantomachie. Peplos byl umístěn na stožár triéry a dopraven průvodem všech Athéňanů na Akropoli.

Na západní straně vlysu je první stadium ceremoniálu, které se odehrává v Kerameiku a ukazuje přípravu jezdců. Jeden si obléká chlamys, jiný sedlá koně, další mezi sebou hovoří a jiní už na svých koních sedí. Na severní straně a paralelně i na jižní je zobrazeno procesí mířící na Akropoli. Jsou zde k vidění jezdci, závodní vozy, muži nesoucí olivové větvičky, hudebníci, muži vedoucí dobytek a ovce k obětování, jedoucí s vozy plnými ovoce, s nádobami s vodou, ženy s koši na hlavách, se stuhami k ověšení obětních zvířat a další a další. Na východní straně je konec procesí. Skupina mužů čeká až budou vpuštěni k chrámu, další muž přijímá peplos od dítěte a kněžka přebírá dary od dvou mladých dívek. Uprostřed je dvanáct Olympských bohů, kteří přicházejí na Akropoli poctít tuto Athéninu velkou slavnost svou přítomností.

Socha Athény Parthenos

Pausanias se zmiňuje o této kolosální soše, kterou viděl ještě ve 2. století n. l. Existují rovněž různé kopie, nejdůležitější z nich je známá jako Athéna Varvakeion, dnes v Národním archeologickém muzeum v Athénách. Tato mramorová soška o výšce pouhých 0,95 m je mnohem menší než originál, který měřil asi 10 m a stál na podstavci o výšce dalších 2 m. Kostra sochy byla ze dřeva, viditelné části těla byly vyřezány ze slonoviny a oděv, helma a další byly pokryty plátky zlata. Zlaté části vážily 1 150 kilogramů a byly odnímatelné, tzn. že mohly být sňaty a kdykoli znovu vráceny zpět. Přesně to se i hodilo, protože byl sochař Feidias obviněn Perikleovými nepřáteli z toho, že si nějaké zlato nechal pro sebe, mohl tak snadno prokázat svou nevinu tím, že zlato sňal a zvážil.

Bohyně byla zobrazena vestoje s attickou helmou na hlavě působivě dekorovanou sfingami a okřídlenými koňmi. Na prsou měla oblečen aegis (štít z kozí kůže, zázračnou obrannou zbraň, kterou jí daroval otec Zeus). V pravé ruce držela Niké ze zlata a slonoviny, téměř 2 m vysokou. V levé ruce držela štít, na jehož vnitřní straně byl stočený posvátný akropolský had. Vnitřní povrch štítu byl ozdoben scénami z Gigantomachie a vnější strana scénami z Amazonomachie. Feidias byl Perikleovými politickými oponenty nařčen, že zobrazil sebe i Periklea jako hoplíty v Amazonomachii, což bylo v té době považováno za smrtelné provinění svatokrádeže. Dokonce i podrážky Athéniných obrovských sandálů byly dekorovány reliéfy s Kentauromachií. Na podstavci pak byly vyobrazeny scény z narození Pandory (kterou Zeus poslal na Zem, aby potrestala lidi za to, že jim Prometheus daroval ukradený oheň) se zlatými postavami připevněnými k mramoru. Podle jedné verze byla tato socha mezi mnohými odvlečenými do Konstantinopole, kde později shořela.

Chci na poznávačku do Athén