Sukiennice v Krakově

Dlouhá žlutá kamenná budova tržnice stojí uprostřed Rynku Glowneho, čímž krakovské hlavní náměstí odlišuje od všech ostatních, je jejím poznávacím znamením.

První předchůdce Sukiennic vznikl na tomto místě už v polovině 13. století, kdy došlo k novému určení podoby města. Původně se jednalo jen o jakousi obchodní ulici. Ta byla o století později zastřešená a z uliční čáry vyňata. Tato kamenná stavba měla sloužit jako tržnice se suknem, oděvy a látkami se stánky a sklady. Podle privilegia, které dal Sukiennicím král Kazimír Veliký, mohli kupci prodávat své látky pouze zde. Na straně náměstí, kde se nachází pomník Adama Mickiewicze, se smělo obchodovat s luxusním a drahým zbožím, na straně opačné (tedy k univerzitě) pak měli své stánky ševci.

Původní Sukiennice vyhořely v roce 1555 a dnešní podoba odpovídá renesančnímu stavu z roku 1559, kterou vybudoval italský architekt Padovano a zanechal tak asi nejkrásnější ukázku tohoto stylu ve městě. V prvním patře se nacházely stánky, v nichž se prodávalo všechno možné.

Když na konci 19. století probíhala rekonstrukce budovy, našli restaurátoři v měděných koulích na střeše uložené vzkazy budoucím generacím. Rovněž byla přistavěna arkádová podloubí, v nichž se dnes nachází luxusní kavárny. V prvním patře je dnes umístěna sbírka obrazů polských umělců v rámci pobočky Národního muzea.

Uvnitř Sukiennic si kromě stánků se suvenýry s typicky polskými produkty všimněte i erbů polským měst vyobrazených na stěnách přízemí.

Bratrovražedný nůž

U bočního vchodu do Sukiennic ze strany Mickiewiczova pomníku uvidíte viset černý železný nůž, k němuž se – jak jinak – váže krutá pověst. Ta hovoří o dvou bratrech, kteří stavěli Mariánský kostel na náměstí. Předháněli se ve výšce jeho věží a když starší bratr viděl, že jej mladší předežene a podaří se mu postavit věž vyšší a mohutnější, ze žárlivosti vzal nůž a svého bratra zabil. Ze zoufalství nad svým činem pak spáchal sebevraždu skokem ze své věže.

Visící nůž má však mnohem realističtější vysvětlení: dle magdeburského práva, kterým se Krakov řídil, bývaly nože vystaveny v blízkosti tržnic pro to, aby případným nepoctivým obchodníkům připomenul trest za podvody – uříznutí ucha.