Kostel svaté Hedviky v Opavě
Kostel svaté Hedviky se nachází na Náměstí Svaté Hedviky na Jaktařském předměstí mezi vlakovým nádražím Opava Západ a ulicí Krnovská. Tento opavský kostel s nejvyšší věží je jednou z dominant města viditelnou téměř odevšud. Co ještě je na kostelu zajímavého?
Okolo původního kostela, který ještě svaté Hedvice zasvěcen nebyl, fungoval hřbitov, jak to ostatně bylo běžné ve všech tehdejších městech. Pohřbívání uvnitř měst zakázal až novátorský císař Josef II. svým dekretem z roku 1784 a města jsou nucena zakládat nové hřbitovy vně městských hradeb. A tak i hřbitov, který stával na místě dnešní školky, musel být v roce 1789 zrušen. Poté se objevila otázka, co s uvolněným prostranstvím a zvítězila myšlenka ponechat jej jako pietní místo a vybudovat zde nový velký kostel.
Tato myšlenka vznikla v době, kdy se Opava (po ztrátě Slezska ve válkách o rakouské dědictví) stala hlavním městem tzv. rakouského Slezska. Hlavní slezskou patronkou je svatá Hedvika a je až s podivem, že do této doby v celé arcidiecézi neexistoval žádný jí zasvěcený kostel. Přáním arcibiskupa bylo, aby byl nový kostel postaven v gotickém slohu. Dnes na gotiku odkazuje jen rozeta v průčelí a výška věže.
Architektonické soutěže na návrh kostela se mohl zúčastnit jen ten, kdo ve Slezsku žil nebo odtud pocházel. Celé rakouské Slezsko bylo totiž směsicí Němců, Čechů, židů a dalších etnik, které zde společně koexistovaly. Důraz na slezský patriotismus se tímto snažil překonat tyto národnostní rozdíly. V soutěži zvítězil krnovský architekt Leopold Bauer (mj. autor starého obchodního domu Breda a Weinstein nebo dnešní NKP Slezské knihovny) s úplně jiným návrhem než tím, který byl realizován. Bauer dokonce zasahoval i do výzdoby interiéru.
Exteriér budovy byl dokončen, interiér ne. První světová válka totiž práce přerušila, a po ní došlo k výrazné změně původních plánů. Z kostela svaté Hedviky se měl stát památník padlým ve světové válce. V postranní pohřební kapli měla být denně sloužena mše za mrtvé. Bohužel díky příchodu německých vojsk v roce 1938 zůstala kaple nedokončena. Dodnes se dochovala výmalba kaple tmavými pochmurnými barvami a strop, který má evokovat starověké hrobky. Na oltáři měla být vyobrazena Hedvika oplakávající svého syna padlého v bitvě proti Tatarům.
V hlavní lodi chrámu je dokončena ozdobná mříž s nápisy z Bible. Vysoká novogotická okna byla původně tmavě modrá, aby navozovala pochmurnou atmosféru. Ze všech tabulek se originální dochovala pouze jedna. Na fresce za hlavním oltářem je vyobrazeno Vzkříšení Krista. Ježíš je namalován velmi světlými až bílými barvami proto, že měl v původně tmavém prostoru kostela doslova zářit. Dvě postranní fresky zaujmou uměleckým stylem i zabudování postav „obyčejných lidí“ do scén. Říká se, že malíř portrétoval skutečné vesničany i s pracovními nástroji. Současný oltář má jinou podobu než jakou plánoval architekt Bauer. Jeho autorkou je sochařka Helena Scholz-Železná a zaplatila jej její maminka, spisovatelka Maria Stona.
Když 8. října 1938 zabrali Opavu Němci, zřídili si v kostele sklad vojenského materiálu a věž jim sloužila jako pozorovatelna. V prosinci 1944 přelétali nad Opavou americké bombardéry směrem do Polska a jako náhradní cíl jim byl určen právě kostel svaté Hedviky. Z výšky to však Američané spletli a bomby shodili na klášter u nemocnice. Na konci války ostřelovali kostel Rusové, ten dostal na rozdíl od jiných opavských kostelů pouze jeden zásah. Po válce byly veškeré snahy o dokončení kostela odsunuty a v 50. letech byl komukoli volně přístupný, děti si zde hrály s předměty z války.
Až v roce 1990 se pokračovalo s jeho dostavbou a 16. října 1993 (160 let od položení základního kamene) byl kostel vysvěcen. Dnes se zde slouží občasné liturgie a kostel můžete navštívit v rámci komentovaných prohlídek, které pořádá opavská kulturní organizace OKO.
