Římská agora: Společenské centrum římských Athén

Římská agora byla postavena mezi lety 19 a 11 př. n. l. za finančního přispění císařů Julia Cesara a Augusta. Za vlády císaře Hadriána bylo prostranství vydlážděno mramorovými deskami. Po vpádu Herulů v roce 267 byly Athény uzavřeny do pozdně římského opevnění a administrativní a obchodní centrum města bylo přeneseno z řecké agory na římskou a do Hadriánovy knihovny.

V době Byzance a turecké nadvlády bylo toto místo zastavěno domy, obchody a kostely, později mešitou Fethiye. Ta se nachází na severní straně agory a byla postavena v roce 1456 na zbytcích raně křesťanské baziliky. Nedaleko mešity najdete i torzo vstupního portálu, který vedl do muslimské školy medresy.

„Náměstí“ o rozměrech 111 x 98 metrů obklopovaly kolonády, obchody a dílny. Na východě sem vedla brána v jónském stylu, na západě pak v dórském, známá jako Brána Athény Archegetis. Na tomto známějším vstupu byla řada čtyř dórských sloupů z pentelského mramoru. Byla postavena v roce 11 př. n. l. a byla věnována athénským lidem své patronce bohyni Athéně.

Nejznámější budovou na římské agoře je však tzv. Věž větrů. Jedná se o osmibokou stavbu z mramoru o výšce 12 metrů a na každé její straně je na reliéfu znázorněna personifikace jednoho z osmi základních druhů větru. Na vrcholku budovy byla upevněna korouhvička, která měla ukázat, který vítr vane a pro jakou činnost je vhodný (např. příznivý vítr pro sklizeň ovoce, pro déšť, pro plavbu na moři apod.).

Věž větrů však sloužila i jinému, záhadnějšímu účelu – byly to hydraulické hodiny. Na jižní straně stavby se nacházela kulatá nádrž na vodu, kam přitékala voda z pramene na úpatí Akropole. Jakým způsobem však odpočítávala čas, je dodnes nejasné. Jisté však je, že budova je považována za nejstarší meteorologickou stanici na světě.

Chci na poznávačku do Athén