Krakov byl po celá staletí hlavním městem polského království a pro Poláky tudíž nejdůležitějším městem, stejně jako Praha pro Čechy. Přestože dnes již Krakov vystřídala Varšava, kulturním centrem Polska zůstává i nadále a s Prahou jej pojí nejen podobná historická úloha. Odhlédněme však od historických pojítek a „jen“ se spolu projděme městem.
Začněme u Florianské brány u zbytků hradeb města, kterou můžeme považovat za Prašnou bránu u Obecního domu, měly totiž stejnou úlohu – právě zde v obou případech začínal korunovační průvod centrem města, který ústil na hradě. Když procházíte ulicí Florianskou, jako byste šli pražskou ulicí Celetnou, je to totiž první ulice uvnitř městských hradeb, kterou korunovační průvod procházel. Až na jinou architekturu, jsou v současné době obě ulice zaměřeny spíše na turisty, ať už obchody či restauracemi.
Tyto ulice vyústí buď na Staroměstské náměstí nebo na Rynek Glowny, tato náměstí sloužila především k obchodování, ale byla také sídlem městské radnice, ze které se v Krakově bohužel dochovala jen věž. Mariánský kostel v Krakově nám může připomínat Pannu Marii Týnskou v Praze. Jisté pražské specifikum oproti Krakovu je, že centrum protíná řeka, v Krakově jej spíše obtéká, tudíž se zde na hrad nedostáváme po mostě přes řeku, ale pokračujeme dál po souši. Cílem korunovační cesty je v obou městech hrad, ať už Pražský či Wawel.
Centra obou měst jsou rovněž prošpikována kostely či budovami univerzity. V obou městech bychom našli další nápadné shody jako například židovskou čtvrť nebo krásnou budovu divadla. Stačí se jen toulat uličkami a pozorně se dívat okolo sebe.